Kostel u křižovatky cest na severozápadním okraji vsi, byl postaven v r. 1740 až 1744. Jeho vzhled změnila pseudorománská úprava v 19. století. Kostel je postižen statickými poruchami a je zatím jen provizorně zajištěn před dalším chátráním.
Kostel na západním okraji obce byl postaven v letech 1740 až 1744 na paměť odeznění morové nákazy. Stavbu financovali zdejší osadníci. V padesátých letech 19. století byl podle návrhu stavebního ředitele Křivoklátu J. Jirusche pseudorománsky upraven do dnešní podoby. Stavba je orientovaná, s odsazeným obdélným presbytářem na východě. Nad západním průčelím se tyčí jednopatrová věž. Západní průčelí i východní stěna presbytáře vrcholí trojúhelníkovými štíty. Stěny kostela jsou členěny lisenami, pod římsou obíhá obloučkový vlys. Vchod v západním průčelí pod věží je ohraničen polosloupy, nad nimi je tympanon. Do lodi jsou prolomena vysoká, sdružená okna, půlkruhovitě zakončená. Presbytář má jedno vysoké, rovněž půlkruhem zakončené okno. Loď je zaklenuta křížovou klenbou, presbytář a strop nad kruchtou klenbou valenou. Vnitřní zařízení tvořil hlavně pseudorománský, dřevěný oltář s obrazem sv. Prokopa od J. Kroupy. Dnešní stav, kdy je opadaná většina omítky, umožňuje poznat strukturu a materiál zdiva. To je tvořeno z různě velkých, nahrubo opracovaných kusů zdejší džbánské opuky. Pouze nároží a oblouky oken jsou z pravidelně opracovaných opukových kvádrů. Kostel trpí statickými poruchami a je porušen četnými trhlinami. Provizorně je proto celá stavba stažena ocelovými táhly, která zatím drží stavbu v celistvosti. Záchrana kostela vyžaduje především nákladnou stabilizaci jeho geologického podloží.
Jaroslav Valečka , 17.5. 2011
