Vernierovský palác

Palác vznikl spojením dvou středověkých domů. Menší z nich roku 1414 koupil panoš Janek Jednooký, vrátný v nedalekém Králově dvoře. Existuje domněnka, že tímto panošem mohl být pozdější slavný vojevůdce Jan Žižka. Na konci 16. století zahájil sjednocení a přestavbu obou gotických domů na renesanční palác Samuel rytíř Nejepínský, nedokončil ji však. V roce 1695 palác získal od hraběte Šporka Jan Bartoloměj baron Vernier de Rougemont, který roku 1697 dokončil přestavbu, pravděpodobně podle projektu Jeana-Baptisty Matheye. Barokní budova získala dva symetrické portály a monumentální průčelí. Směrem k dnešní Jindřišské ulici byla tehdy zřízena geometrická francouzská zahrada. V 18. století patřil hrabatům Vršovcům, kteří zde zřídili obrazárnu. Poté palác vlastnil císařský komoří Jan Václav Příchovský svobodný pán z Příchovic. Budova byla poškozena pruskou dělostřelbou roku 1757. Další majitel, velkoobchodník a válečný dodavatel Jan Václav Tuskany, nechal budovu velkoryse přestavět do dnešní podoby podle projektu Filipa a Františka Hegerových. Budova byla zvýšena a fasáda byla ozdobena klasicistními prvky. V roce 1799 zde bylo ubytováno vrchní velení ruského expedičního sboru včetně velkoknížete Konstantina a generalissima Suvorova. Další majitel, textilní podnikatel Leopold Dormitzer, zde zřídil textilku. V roce 1873 získal palác spolek Deutches Kasino a paláci se začalo říkat Německý dům. Byl ohniskem německé části pražské promenády, centrem pražské německé menšiny, sídlem buršáckých nacionalistických spolků, ale i německé kultury, včetně židovské. V letech 1933–34 byla zbourána rozsáhlá barokní přístavba za hlavní budovou paláce a vybudována novostavba s železobetonovým skeletem a vnějšími opukovými obklady podle projektu Friedricha Lehmanna. Po druhé světové válce byl palác vyvlastněn a nazván Slovanským domem. V bývalém německém divadle vzniklo Divadlo…  číst dále